Nepořáde, hluk... když se z domova stává boj o klid
Opakovaně zde dochází k vynášení starého a nevzhledného nábytku před domy, vysedávání na veřejném prostranství, popíjení alkoholu, znečišťování okolí, neuklízení odpadu, hluku a k ignorování i těch nejběžnějších norem slušného chování.
Rozumíme tomu, že lidé, kteří v okolí bydlí, jsou nespokojení. Rozumíme i tomu, že mohou mít pocit, že město nic nedělá, nechce dělat, nebo se pouze vymlouvá. A upřímně - jako občan se tomu nedivím. Když člověk opakovaně vidí nepořádek, slyší hluk, naráží na odložený nábytek, odpadky a chování, které nerespektuje ani základní pravidla soužití, očekává rychlé a viditelné řešení…. ale ono žádné rychlé řešení není.
Jako starosta musím zároveň otevřeně říct, že možnosti města jsou v těchto případech velmi omezené. Ne proto, že bychom problém nechtěli řešit, ale proto, že současný právní systém městům nedává žádné dostatečně účinné nástroje. Stát v této oblasti dlouhodobě nenabízí funkční nástroje a ani jiná řešení. V praxi tak na tyto problémy zůstávají města sama.
Největší komplikací je skutečnost, že se jedná o osoby žijící v soukromých bytech, kdyby žily v městských bytech věřte, že tací by v nich již dávno nebyli. Město nemůže rozhodovat o tom, kdo v těchto bytech bydlí, komu je vlastník pronajme, ani jak rychle a účinně vlastník zasáhne proti problematickému chování nájemníků. Bohužel část z nich s městem nekomunikuje vůbec, případně pouze slíbí nápravu, která se následně nedostaví. Některým vlastníkům je zjevně jedno, co se v jejich bytě a okolí děje, hlavně že z něj plynou příjmy.
Umíme uklidit ulici, ne změnit návyky některých lidí
A právě v tom je jeden z největších problémů. Dopady nevhodného chování pak nenese vlastník, ale sousedé, obyvatelé okolních domů a nakonec celé město. Město následně zajišťuje úklid, odvoz nábytku/odpadu a řeší následky. To ale samo o sobě nemění chování konkrétních lidí. Umíme uklidit ulici, ale nemáme jednoduchý nástroj, jak někoho donutit, aby se začal chovat ohleduplně, respektoval sousedy a dodržoval alespoň základní pravidla běžného soužití.
Pokuty v těchto případech nefungují jako skutečná hrozba. Pokud je pachatelé nehradí, jejich odstrašující účinek není žádný, neuhradí ji a vymáhání je bez efektu. Výsledkem je frustrace všech - slušných obyvatel, úředníků i vedení města. Vidíme, co se děje, vadí nám to stejně jako vám, ale zákonné možnosti jsou omezené a pomalé.
Rezignace, ne!
Přesto nechceme rezignovat. Město bude dál zajišťovat úklid a odvoz odpadu tam, kde je to nutné, bude dokumentovat opakované problémy, jednat s vlastníky bytů a využívat všechny dostupné právní možnosti. V jednom z případů jsme již přistoupili k razantnějšímu kroku, byl zahájen proces směřující k nucenému prodeji bytu soukromého vlastníka z důvodu opakovaného porušování pravidel soužití jednou rodinou.
Je fér říct, že nejde o rychlé řešení. Je to právně složitější a časově náročný postup. Zároveň je to ale jasný signál, že dlouhodobé ignorování pravidel, sousedů i města nelze považovat za běžný stav, se kterým se prostě smíříme.
Chci obyvatele ujistit, že nám situace není lhostejná. Naopak. Frustruje mě stejně jako vás, když vidím, že se v našem městě dějí věci, které obtěžují slušné lidi, zhoršují vzhled veřejného prostoru, vnímání města, přinášejí hluk, nepořádek a pocit bezmoci těm, kteří chtějí normálně a v klidu žít. Ještě víc frustrující je vědomí, že město často může řešit až následky, nikoliv samotnou příčinu.
Přesto budeme pokračovat. Budeme tlačit na vlastníky, využívat dostupné právní nástroje, zajišťovat pořádek tam, kde je to nezbytné, a veřejně pojmenovávat problémy, které trápí naše obyvatele.
Slušní obyvatelé mají právo na klidné a důstojné prostředí. A město bude dělat maximum, aby toto právo bránilo, i když současné zákony a systém městům situaci rozhodně neusnadňují.
Váš starosta
